V úterý 26. března proběhl další diskuzní večer, tentokrát na téma světelného znečištění. O vlivu světla na cirkadiánní rytmy člověka na úvod mluvila paní prof. RNDr. Helena Illnerová, DrSc. Pan Ing. Martin Škorpík z NP Podyjí dále představil, jak umělé světlo ovlivňuje život hmyzu, ptáků a dalších živých organismů. Hosty také svým příspěvkem doplnil RNDr. Jan Hollan, Ph.D.
Smart café se svým příspěvkem otevřela paní profesorka Illnerová. Posluchačům vyprávěla o vlivu světla na tvorbu hormonů v průběhu dne a noci, a o vlivu těchto hormonů na aktivitu člověka a jeho biorytmy. Základním hormonem, který má vliv na náš spánek a jeho kvalitu je melatonin, který je produkován především v noci a reguluje chronobiologické rytmy. Pokud je ale živý tvor (člověk i živočich) během noci osvětlen, tvorba melatoninu ustává, a biologické hodiny jsou narušeny. K narušení dochází i při krátkodobém osvětlení, např. při zkontrolování času na mobilním displeji.
Každý živý organismus má v sobě časový systém: centrální hodiny v mozku a pak hodiny v každém orgánu. Tyto periferní hodiny jsou koordinovány centrálními hodinami k jednomu času. Narušením biologických hodin pak může mít za následek narušení přirozené funkce těchto orgánů, a následně i různé zdravotní obtíže. Na nastavení vnitřních hodin má velký vliv vnější osvětlení, které určuje aktivitu jednotlivých orgánů, ale i celého těla. Proto bychom se měli snažit, abychom byli dobře synchronizováni s vnějším dnem a dělali činnosti v době, kdy je na ně náš organismus připraven.
Aby k tomu docházelo, měli bychom dodržovat pravidelný denní režim, chodit spát ve stejnou dobu i ve stejnou dobu vstávat, ve dne mít dostatek světla, pokud možno intenzivního, optimálně i přirozeného vnějšího, a v noci pokud možno tmu. V pozdní večer před usnutím bychom již neměli používat silné bílé světlo obsahující i světlo modré, ale měli bychom v té době již přejít na teplé žluté světlo.
Na paní profesorku Illnerovou dále navázal Martin Škorpík z Národního parku Podyjí se svým příspěvkem o negativních dopadech světelného znečištění. Světelné znečištění (nebo také světelný smog) vzniká rozptylem umělého světla v ovzduší (např. z pouličních lamp, osvětlení památek nebo stadionů). Tento rozptyl způsobuje, že v noci máme nedostatek přirozené tmy, který pak má různé negativní účinky, mezi ně patří např. narušení ekosystémů a špatný vliv na zdraví člověka.
Umělé noční osvětlení se v poslední době uvádí jako další významný faktor úbytku hmyzu. A to nejen v souvislosti nalétávání hmyzu na světelné body, což hmyz vyčerpává a vystavuje predátorům, ale ovlivňuje také jeho přirozené cykly a tím i rozmnožování.
Rozsah umělého osvětlení je přitom často zbytečný, a je možné jej jednoduše nahradit. M. Škorpík to ukázal na příkladu pouličního osvětlení. Starší pouliční lampy jsou často konstruované tak, že rozptyl jejich světla směřuje do stran a nahoru, čímž tvoří světelné znečištění. Pokud se vymění za světla, které umožňují žárovkám svítit pouze směrem dolů, viditelnost pro chodce zůstane stejná a světelné znečištění se značně omezí. Podobně je možné vyměnit i osvětlení u památek, reklamních ploch i průmyslových budov.
Akce proběhla v rámci projektu Smart café III, podpořeného grantem od Hlavního města Prahy.