V úterý 19. listopadu se uskutečnilo Smart café na téma „Ekologická stopa – jak se chovat šetrněji k naší planetě? “. Pozvání přijali dva významní odborníci, a to Jan Skalík, expert zabývající se ekologickou a uhlíkovou stopou, který spolupracoval na vývoji kalkulačky úhlíkové stopy, a Petr Ledvina, vedoucí ekologické poradny organizace Veronica a expert na environmentálně šetrné nakupování.
Na úvod vystoupil s příspěvkem Jan Skalík, který posluchačům představil koncept ekologické stopy. Ta určuje kolik metrů čtverečních Země potřebuje člověk pro svou činnosti, pro svůj život. Jednotka v sobě obsahuje vše od materiálů a energie potřebných pro získání potravin, přes dopravu až po odpad, který člověk vyprodukuje. Jako základní jednotka ekologické stopy se používá tzv. globální hektar.
Celkově se pro výpočet ekologické stopy jednotlivce používá 5 základních složek spotřeby: potraviny, bydlení, doprava, spotřební zboží a služby. Podle posledních dostupných dat z roku 2014 je biokapacita Země 1,7 gha, nicméně průměrná ekologická stopa na jednoho obyvatele vychází 2,8 gha. Lidstvo využívá přírodní kapitál 1,7x rychleji, než jej Země dokáže obnovit. Což znamená, že spotřebováváme více zdrojů než je udržitelná míra, a žijeme „na dluh“.
Kromě představení konceptu ekologické stopy Jan Skalík poukázal i na slabé stránky indikátoru. Indikátor shrnuje všechny možné vlivy dohromady, čímž zjednodušuje skutečnost. Dále oceňuje intenzivní využívání krajiny, které může být (a často je) neudržitelné. Například ekologické zemědělství má tedy velkou ekologickou stopu. V neposlední řadě řeší výhradně plochu využitelnou k prospěchu lidí, a tím nebere ohled na nelidské zájmy. Nicméně i tak se jedná o dobrý nástroj, který dokáže lidem jednoduše přiblížit, jaké dopady má lidská každodenní činnost na planetu.
Co můžeme jako jednotlivci dělat, abychom snížili vlastní ekologickou stopu, v návaznosti představil druhý host Petr Ledvina. Vedle ekologické stopy prezentoval i další přístupy, jakými můžeme na naši spotřebu měřit. Jedním z nich je tzv. ekologický tlumok, který ukazuje materiální náročnost naší spotřeby. Druhým je metoda LCA – posuzování životního cyklu (tzv. od kolébky ke hrobu) produktu/služby z hlediska působení na životní prostředí. Metoda LCA nám může pomoci upřednostnit výrobky s nižšími dopady na životní prostředí.
Dalším „pomocníkem“ v orientaci v šetrných výrobcích k životnímu prostředí je environmentální značení. Značky jsou založeny na řadě kriterií typu vyhovuje/nevyhovuje s tím, že pro každý produkt je stanoven jiný soubor kriterií. Výhodou značek je, že vyžadují certifikaci, kterou provede třetí strana, takže produkt s danou značkou zaručuje, že odpovídá danému kritériu (např. že potravina je z ekologického zemědělství). Nicméně je při výběru produktu podle značek potřeba dát pozor, jestli je značka certifikovaná, a zboží se pouze „netváří“, že je šetrné k životnímu prostředí.
Zajímavou částí prezentace bylo porovnání a vysvětlení závěrů studie VŠCHT ohledně používání různých druhů nákupních tašek LCA metodou, kterou si zadalo Ministerstvo životního prostředí v roce 2018. Podle této studie vycházejí z ekologického hlediska nejlépe opakovaně použitelné tašky z polyesteru (tzv. PES), což se na první pohled docela překvapivý závěr. Nicméně po bližším prozkoumání studie velice podobně jako tašky z polyesteru vychází i opakovaně používané tašky z papíru, které se dají následně k recyklaci. Bavlněné tašky vhledem k náročnosti výroby a likvidace vycházejí oproti výše zmíněným hůře. Pokud tedy již doma látkovou tašku máme, a jen jsme ji zapomněli vzít s sebou, je ekologičtější si pro odnesení nákupu koupit tašku z polyesteru nebo papíru, než doma hromadit další tašky látkové. Novým pohledem, jak množství tašek omezit, je možnost půjčování tašek na zálohu. Nebo je možné tašky vyrobit z „recyklovaných“ surovin – z vráceného zboží, ze sekáčů, z odřezků ve výrobě.
Po prezentacích probíhala živá diskuze. Nejčastější otázky padaly na konkrétní příklady, jak může jednotlivec změnit svoje chování, aby co nejvíce snížil svoji ekologickou stopu. V diskuzi se dostalo na témata spotřeby potravin – lokální produkty, bio produkty versus jejich místní a finanční dostupnost, a význam spotřeby masa, co se týče ekologické a uhlíkové stopy. Hosté účastníkům nabídli odborná, ale i osobní doporučení, jak lze snížit spotřebu např. také u energie v domácnosti. Došlo i na téma vlivu osobní spotřeby a stylu života v ČR na životní prostředí v souvislosti se spotřebou v jiných zemích, a také v souvislosti s vlivem průmyslu a ekonomickými zájmy jednotlivců i států.
Kde si můžete spočítat si svoji osobní stopu:
Akce proběhla v rámci projektu Smart café III, podpořeného grantem od Hlavního města Prahy.