Zelený kruh a Klimatická koalice uznávají důležitou roli lithia v transformaci energetiky a dopravy na bezemisní. Jeho těžbu a zpracování na našem území však považují za přijatelné jen v případě využití nejšetrnějších technologií a za podmínky důrazu na minimalizaci dopadů na místní obyvatelstvo, přírodu a životní prostředí a naopak využití všech možností pro maximalizaci přínosů regionu, obcím a místním obyvatelům. Místní obyvatelé, na které má těžba přímý dopad, musí od začátku být důvěryhodnou součástí procesu schvalování těžby. Při nakládání s lithiem je potřeba také vzít v potaz možné vývoje budoucnosti dopravy, a to zejména snižování objemu osobní automobilové dopravy.
Lithium je jedna ze strategických surovin spojených s potřebnou transformací emisní fosilní energetiky a dopravy na obnovitelnou a bezemisní, která vyžaduje využití baterií na pohon dopravních prostředků i pro ukládání a následné využívání energie z fluktuujících obnovitelných zdrojů. Moderní koncepty energetiky a dopravy počítají s využitím baterií nejen v dopravních prostředcích pro samotný pohon, ale také jako se součástí velkého decentralizovaného úložiště elektřiny a se zdrojem flexibilního výkonu. Pokud by bylo lithium vytěženo, mělo by být prioritně využito pro strategické projekty nutné pro energetickou transformaci.
V případě využití lithia v dopravě, která má být podle analýz jednou z nejdůležitějších odbytišť pro lithium, nesmí být rozvoj elektromobility založen na principu výměny „spalovací auto za elektrické auto“, ale je třeba usilovat o transformaci založené na výstavbě infrastruktury pro hromadnou, pěší a cyklistickou dopravu, snižování potřeby automobilové dopravy ve městech a maximálně efektivní využívání energie a surovin (včetně lithia), při níž hromadná a bezmotorová doprava či sdílení aut budou mít přednost před osobní individuální automobilovou přepravou. Výrobce aut je nutné motivovat (a to i formou regulací) k výrobě menších aut, které mají nižší nároky na vzácné zdroje, jako je lithium.
Zároveň se žádná těžba a průmyslová činnost neobejdou bez negativních dopadů na životní prostředí, což je i případ těžby a zpracování lithia. Snaha snižovat objem osobní automobilové dopravy by měla také globálně snížit tlak na těžbu tohoto nerostu. V takovém případě může být vhodnější těžit surovinu pro naši potřebu v České republice, kde můžeme lépe kontrolovat dodržování zákonů chránících obyvatele a přírodu. Zároveň však musíme po těžebním průmyslu požadovat, aby i v zemích globálního jihu (v současnosti zejména v Chile, Argentině či Bolívii) těžba probíhala s ohledem na životní prostředí a potřeby místních komunit, které jsou těžbou ohroženy nejvíce. I místní v zemích globálního jihu by měli mít možnost rozhodovat o způsobu, jakým se lithium bude těžit a pro jaké potřeby využívat. A rovněž by také měli mít podíl na zisku z těžby, aby se neopakoval scénář, kdy velké korporace těží zdroje na úkor obyčejných lidí, na které dopadají jen negativní dopady těžby.
Je možné, že současné technologie baterií s lithiem budou v budoucnu překonány a potřeba lithia poklesne. Transformace energetiky a dopravy však nemůže čekat na ještě lepší technologie. Ambiciózní klimatické cíle musí již nyní akcelerovat, pokud se máme včas zbavit fosilních paliv a zvládnout klimatickou krizi. Zásadní je ovšem i recyklace a opětovné využívání výrobků a použitých kovů tak, abychom nově vytěženého lithia potřebovali co nejméně. Pokud má dojít k těžbě a zpracování lithia na našem území, je nutné, aby byly splněny následující podmínky:
- Těžba, doprava a zpracování musí probíhat s co největší ohleduplností k přírodě a požadavkům místních obyvatel.
- Technologie a postupy těžby, dopravy i zpracování vytěženého materiálu budou pokud možno bezemisní, s přednostním využitím čisté obnovitelné energie.
- Těžařská společnost, kraj i stát musí poskytovat obcím a lidem dotčeným těžbou veškeré informace a zaujmout vůči nim partnerský přístup, kdy budou usilovat o maximální zohlednění jejich zájmů a to nejen zapracováním jejich připomínek do výsledné podoby projektu, ale rovnocenným a bezodkladným zapojením do celého procesu. Klíčové je, aby bylo jasně komunikováno, co projekt celému kraji přinese. Samozřejmostí je řádné posouzení v procesu hodnocení vlivů na životní prostředí s veřejným projednáním – a to včetně poctivého posouzení různých variant ve všech částech projektu, kde jsou varianty relevantní.
- Nastavit spravedlivé rozdělení zisků z těžby státního nerostného bohatství. Protože se lithium v ČR dosud komerčně netěžilo, je třeba nejen aktualizovat výši poplatků z vytěženého nerostu (to platí i pro další nerosty, které jsou v těžené hornině obsaženy, zejména wolfram a cín), ale zároveň zajistit, aby odpovídající část financí plynula nejen do regionu dotčeného těžbou, ale i jako přímá kompenzace místním komunitám, na které bude těžba dopadat nejvíce. Upozorňujeme na varovný příklad dosud promarněné šance, kdy v případě hnědého uhlí se dlouhodobě nedaří spravedlivé rozdělení nastavit a těžařům plynou nepřiměřeně vysoké zisky. Také případná podpora z veřejných zdrojů musí být podmíněná tím, že z těžby a zpracování lithia bude profitovat daný region – například i tím, že podpoří rekvalifikace a vznik důstojných pracovních míst pro místní obyvatele.
- Podmínkou musí být minimalizace dopadů na životní prostředí a přírodu s využitím nejlepších dostupných technologií i nad rámec zákonných povinností. Samotná hlubinná těžba nesmí ohrozit žádným způsobem sídelní zástavbu na povrchu nad ní. Konkrétně nesmí způsobit otřesy či propady půdy, ale nutné je eliminovat i další případné dopady na sídla nad místem těžby.
- Součástí celé lithiové ekonomiky v ČR musí být systém opětovného využívání výrobků (například baterií z druhé ruky) a recyklace a funkční nástroje, které k takovému využití povedou. Efektivní využívání i úspory musí mít přednost před těžbou.
- Stát musí zajistit takové ekonomické a právní podmínky, aby následné zpracování suroviny probíhalo na našem území (a prioritně přímo v regionu těžby), ideálně až do podoby finálního produktu (baterie či výrobku obsahující baterie) a nestali jsme se tak pouhými vývozci suroviny. Stejně je důležité zajistit, aby firmy lithiového průmyslu platily daně v České republice.
Vzniklo v rámci projektu podpořeného Ministerstvem životního prostředí, projekt nemusí vyjadřovat stanoviska MŽP.
