Už devátá vláda pracuje na řešení problému radioaktivního odpadu zejména z jaderných bloků v Temelíně a Dukovanech. Stát zatím sleduje jedinou variantu, hledá vhodnou lokalitu „pro hlubinné úložiště jaderného odpadu“. O místě pro uložení nebezpečného odpadu na statisíce let hodlá rozhodnout transparentním procesem „s respektováním zájmů veřejnosti“. Stávající vládě se ale tato předsevzetí naplnit nedařilo. A tak nepříjemné řešení odložila.
V roce 2010 vznikla vládní pracovní skupina tvořená lidmi z příslušných státních úřadů a zástupci obcí a občanských spolků ze státem předem vybraných možných lokalit pro hlubinné úložiště. Skupina připomínkovala kritéria pro výběr konečné lokality a další dokumenty. Stát ale její závěry nebral vážně. Společně také připravila věcný záměr zákona, který má do rozhodování o úložišti více zapojit obce z předvybraných lokalit. Na návrhu pracovaly právní kanceláře najaté Správou úložišť radioaktivních odpadů, upravili jej legislativci ministerstva průmyslu a obchodu, připomínkovala a následně odsouhlasila celá pracovní skupina. Měl přinést slibovanou transparentnost a garanci férového jednání.
Jde totiž o zákonnou pojistku pro případ nedohody. Pokud dnes obec odmítne umístění úložiště jaderného odpadu na svém území, vláda nemusí brát zřetel na její názor. Podle připraveného návrhu by však vláda ke svému rozhodnutí potřebovala získat souhlas Senátu. Návrh je kompromisem, v němž museli ustoupit všichni – obce nezískají v rozhodování o umístění úložiště právo veta. Na druhou stranu vláda nebude moci rozhodnout jen podle svého. Dohodu podpořila také vládní Rada pro energetickou a surovinovou strategii, poslanecký Výbor pro životní prostředí a Senát.
Ministru Mládkovi však trvalo téměř rok, než návrh oficiálně předložil kolegům z ostatních resortů, další tři měsíce pak vyhodnocoval jejich připomínky. Podařilo se mu tak zvýšit šance na odložení nepříjemného problému svému nástupci. O nezájmu ministerstva průmyslu svědčí i to, že se příliš nesnažil smysl návrhu vysvětlovat či obhajovat.
Podpořili jej tak jen ti, kdo se o něj aktivně zajímali – ministr financí, ministr pro lidská práva či Jihočeský kraj. Většina resortů naopak vznášela právně teoretické výhrady k nevyzkoušenému modelu zapojení Senátu či obavy z toho, že by prý v budoucnu mohly obce získat větší slovo i v méně zásadních projektech. Proti širšímu zapojení obcí do rozhodování se překvapivě postavilo dokonce i ministerstvo životního prostředí. Návrh prý mj. „ohrožuje právo obcí na samosprávu“. Ministr Brabec následně postoj svého úřadu vysvětloval tím, že by pro obce chtěl právo veta a navržené kompromisní řešení je nestandardní. Dotčené obce ovšem od počátku uvažuji realisticky a kompromis podporují. Problém tedy leží na straně vlády.
Proti podstatě vlastního návrhu se nakonec postavil i sám Jan Mládek. Podle jeho úpravy se Senát sice má případným zamítavým stanoviskem obcí zabývat, ale jen formálně. Vláda o umístění úložiště rozhodne čistě podle svého uvážení, bez ohledu na doporučení Senátu. Zároveň doporučil, aby o návrhu rozhodovala až příští vláda. V polovině ledna Sobotkův kabinet tento postup potvrdil.
Zástupci obcí ve vládní pracovní skupině již dříve pochopili, že transparentního procesu se zřejmě nedočkají a většina jich odešla. Skupina se tak fakticky rozpadla. I řada stávajících vládních politiků uznává, že na tak vážné věci je třeba se s občany a obcemi dohodnout. Nová vláda se tedy bude muset vrátit o mnoho let zpět a zahájit nový – tentokrát opravdu férový – proces hledání řešení problému radioaktivního odpadu. Nebude to mít jednoduché, důvěra se snadno ztrácí, ale těžko získává.
Daniel Vondrouš, autor je ředitelem asociace ekologických organizací Zelený kruh