V úterý 29. října od 18:00 v Praze jsme uspořádali v Café Therapy diskuzní večer o klimatické změně, jejích projevech v České republice i ve světě, a možnostech, jak můžeme mírnit její dopady. Pozvání přijal Jiří Koželouh, vedoucí klimatického a energetického programu Hnutí DUHA, který je zároveň členem vládní Uhelné komise, která má za cíl stanovit datum odklonu ČR na uhlí a přechodu na nízkouhlíkovou ekonomiku.
J. Koželouh na úvod nastínil, co přesně se rozumí pod pojmem uhlíková neutralita, ke které se mají evropské státy v blízké budoucnosti přibližovat. Uhlíková neutralita je dána rovnováhou mezi zdroji emisí a jejich pohlcováním (propady). To znamená, že uhlíkově neutrální je ten, kdo nepřispívá ke zvyšování koncentrace skleníkových plynů v atmosféře – má tedy nízké emise skleníkových plynů, které jsou všechny v prostředí pohlcovány.
Přibližně čtvrtina emisí skleníkových plynů pochází z výroby elektřiny a tepla, další čtvrtina ze zemědělství, lesnictví a dalšího využívání půdy. Asi pětina emisí pochází z průmyslu, dalším významným zdrojem je doprava.
Dosažení uhlíkové neutrality je důležité kvůli zadržení růstu globální teploty na relativně bezpečné hranici (ideálně 1,5 stupně), čímž by se mělo dát vyhnout nezvladatelným (sociálně, ekonomicky, humanitárně či technicky) dopadům na lidskou společnost. Pro její dosažení je důležité snížení produkovaných emisí. Dále můžeme posilovat pohlcovací kapacitu Země, a zabraňovat, aby se z propadů staly zdroje (např. bránit kácení v Amazonii).
Jiří Koželouh následně představil, jak jsme na tom s produkcí emisí skleníkových plynů v ČR. V ČR vyprodukujeme ročně kolem 129,3 mil. tun CO2 ekv. Nejvíce emisí je u nás vzniká v odvětví energetiky (81 mil. tun CO2 ekv.), dále z dopravy (18 mil. tun CO2 ekv.), z průmyslových procesů (15,6 mil. tun), a ze zemědělství (8,4 mil. tun CO2 ekv.) a odpadů (5,6 mil. tun CO2 ekv.). Oproti tomu se u nás za rok pohltí 2,1 mil tun CO2ekv., z toho nejvíce dokáží pohltit lesy.
Jak je zřejmé, ne každý stát může mít potřebnou kapacitu pro pohlcení emisí skleníkových plynů, které vyprodukuje. Nicméně můžeme svoji odpovědnost sdílet s dalšími státy. Pokud bude jiný stát mít větší propady, než emise, je možné se s ním domluvit. Jde totiž o uhlíkovou neutralitu EU jako celku. Přesto se musíme neutralitě alespoň blížit a snižovat naše emise. To je možné např. dovozem části elektřiny a bioplynu, nebo vyřešením emisí, které jsou způsobeny spotřebou dovozového zboží (výroba, přeprava). Dalšími způsoby jsou rozvoj obnovitelných zdrojů energie (OZE), čistá mobilita, cirkulární ekonomika a absorpce uhlíku v půdě a biomase.
Nejdůležitějším faktorem, jak dosáhnout uhlíkové neutrality v ČR je odklon od uhlí, a tedy odstavení všech českých uhelných elektráren. Podle studie firmy Energynautics, kterou představil J. Koželouh lze do roku 2030 odstavit všechny české uhelné elektrárny bez rizika výpadků v zásobování. Nicméně pouze za podmínky, že dojde k rychlému rozvoji obnovitelných zdrojů. V této studii se pak nadále počítá s výrobou elektřiny ze zemního plynu a provozem uhelných tepláren, nepočítá se s odstavením jaderných reaktorů ani výstavbou nových.
Akce proběhla v rámci projektu Smart café III, podpořeného grantem od Hlavního města Prahy.