Ve středu 19. září se uskutečnilo Smart café na téma „Jak zadržet vodu v naší krajině? “. Pozvání na akci přijali dva významní odborníci, a to Jiří Malík a David Pithart.
Úbytek vody v krajině a celkově „sucho“, které často zasahuje nejen Českou republiku ale i celou Evropu, se za poslední roky stalo čím dál důležitějším tématem. Abychom dokázali účinně proti vysychání krajiny bojovat, je nejdříve potřeba pochopit, jaké faktory se na úbytku vody podílejí.
Během úvodní prezentace David Pithart proto představil, jak funguje koloběh vody v přírodě, a jaké jsou rozdíly ve vlivu struktury krajiny na zadržování vody a jejího doplňování do podzemních zásob. Na 2 příkladech ukázal, jak vypadá koloběh vody na větších prostorech země bez vegetace (např. velkých jednolitých polích bez osazení, městských aglomeracích…), oproti fragmentované pestré krajině s vegetací. Pokud jde o první příklad, při slunečném dni se půda ohřeje a teplo se od půdy odrazí, čímž se dále ohřívá a vysušuje krajina. U druhého příkladu se také půda ohřeje, ale v mnohem menším měřítku, zároveň však dochází k výparu vody z vegetace, která okolí dokáže ochladit. Velké plochy půdy bez vegetace proto přispívají ještě k většímu oteplování a vysychání krajiny.
David Pithart také zdůraznil, že je třeba k problémům se suchem a mizením vody z krajiny přistupovat celostně, což se bohužel ve společnosti příliš neděje, a to z několika důvodů. Jednak kvůli „rozdrobenému“ lidskému poznání, kdy se při řešení problémů většinou soustředíme pouze na jednu příčinu. Dále kvůli ztrátě lidského kontaktu s přírodou. A v poslední řadě kvůli ignoranci reality v kontextu ekonomistního a technokratického paradigmatu, kdy je pro lidi důležitější momentální a okamžitý prospěch oproti možným negativním budoucím důsledkům.
V této souvislosti také na příkladech ukázal, jak funguje česká říční krajina a toky, které jsou přirozené, oproti tokům, které byly v minulosti upravované a narovnávané. V prvním případě se dokáže se řeka v případě povodní sama „regulovat“, rozlije se do okolí, čímž se sníží dopady povodně v jejím povodí. Rozlití vody do okolních niv má také pozitivní důsledek na zasakování vody. V druhém případě u regulovaných koryt se při povodní zrychlí odtok vody korytem, který zrychlí postup povodňových vln. Přitom v ČR je minimálně 30 % vodních toků upraveno.
Na závěr obecného úvodu do tématu David Pithart shrnul, jakými způsoby lze pozitivně ovlivnit zadržování vody v krajině. Zároveň také představil důvody, proč se nedaří realizovat revitalizace liniových vodních toků, většina těchto důvodů se však odehrává na úrovni státu a protichůdných zájmech různých aktérů.
Na obecný úvod dále navázal Jiří Malík, který představil konkrétní záměr revitalizace povodí na Broumovsku. Podrobně vylíčil, jak probíhalo mapování lokality a jak by se po revitalizaci měla lokalita s ohledem na stav vody proměnit – tok by se prodloužil o 29 km a zádrž vody by byla větší o 100%. Zároveň podrobně účastníkům popsal, jak funguje proces prosazení záměru z byrokratického hlediska.
Po prezentaci Jiřího Malíka probíhala v kavárně živá diskuze, která prokázala, že téma přesahuje i do jiných oborů a témat, jako např. do legislativy (stavební zákon), komplikací s vlastnictvím pozemků ad., a je proto potřeba na něj nahlížet celostně, jak již zmínil D. Pithart.
Akce proběhla v rámci projektu Smart café II, podpořeného grantem od Hlavního města Prahy.